Dália Cornel Brons

Zaštipování je naprosto klíčovým krokem k získání širokého košatého keříku a obrovského množství květů. Jakmile má mladá rostlinka vyvinutých několik párů pravých listů a dosahuje výšky zhruba 30 až 40 cm, jednoduše prsty nebo čistými nůžkami odstraňte hlavní vrcholový výhon. Rostlina díky tomuto zásahu okamžitě přesměruje energii, nádherně se rozvětví do všech stran a nasadí do sezóny mnohem více postranních poupat.

Ano, je to skvělý a velmi oblíbený trik, jak mít první řezané kytice už na samotném začátku léta. Hlízy zasaďte brzy na jaře do prostorných nádob s lehkým substrátem a umístěte je na světlé místo uvnitř domu. Jakmile v květnu pominou zmrzlí muži, přesadíte ven už velmi silné a odolné rostliny s perfektně vyvinutým kořenovým systémem, které začnou mnohem dříve nakvétat.

Zálivka by měla být pravidelná, ale přiměřená, půda nesmí být trvale přemokřená. Zpočátku, po vyrašení prvních výhonů, podpořte rostlinu kvalitním dusíkatým hnojivem pro rychlou tvorbu silné zelené hmoty. Jakmile se však začnou tvořit první malá poupata, okamžitě přejděte na hnojivo s vysokým obsahem draslíku. Právě dostatek draslíku zajistí celkovou pevnost stonků a úchvatně sytou terakotovou barvu všech květů.

Bohužel nezvládnou. Hlízy jiřin nejsou v našich klimatických podmínkách mrazuvzdorné a venkovní zimu v půdě by rozhodně nepřežily. Jakmile na podzim první mráz zcela spálí zelené listy, stonky nízko seřízněte. Následně hlízy velmi opatrně rýčem nebo rycími vidlemi vykopejte, očistěte je od hrubé zeminy a bezpečně uložte do suchého a bezmrazého prostoru. Nejlépe přezimují poskládané v bedýnkách a zasypané v suchém písku či rašelině.

Jiřiny jsou velmi citlivé na chlad, proto hlízy sázejte do venkovního záhonu až v květnu nebo červnu, kdy už s jistotou nehrozí žádné jarní mrazíky. Ideální hloubka výsadby je zhruba 10 až 15 cm. Hlízu uložte do připravené jamky nejlépe vodorovně tak, aby očko (pupen) směřovalo směrem nahoru. Vzhledem k mohutnosti vzrostlých rostlin striktně dodržujte doporučený spon 30 až 50 cm, což odpovídá zhruba 1 až 4 rostlinám na jeden metr čtvereční.

Ano, i takto mohutnou a vysokou odrůdu lze bez problému pěstovat v nádobě, ale má to svá jistá specifika. Budete potřebovat opravdu velký, objemný a těžký květináč, aby se vzrostlá rostlina s oporou v poryvu větru nepřevrhla. Nádoba musí mít na dně dostatečné odtokové otvory a kvalitní drenáž, aby hlízy neuhnily. Nezapomeňte také, že v květináči půda mnohem rychleji vysychá a ztrácí cenné živiny, takže zálivka a hnojení musí být výrazně častější než u rostlin na záhonu.

Ano, pevná opora je u této odrůdy naprosto nezbytná. Rovné a silné stonky sahají až do výšky ramen (80 až 160 cm) a nesou poměrně těžké, plné květy. Silnější letní vítr nebo prudká bouřka by mohly křehké vysoké stonky velmi snadno rozlomit. Doporučujeme proto zatlouct pevné kůly k hlízám už rovnou při výsadbě, abyste později nepoškodili rozrůstající se kořeny, a rostlinu k nim postupně během růstu vyvazovat.

Tato odrůda patří mezi absolutní špičku díky svým dokonale kulovitým květům v nádherném sytém odstínu terakotové oranžové. Rostliny jsou velmi statné, dorůstají výšky 80 až 160 cm a kvetou nepřetržitě od července až do listopadu. Protože je její pěstování nenáročné, je ideální i pro úplné začátečníky. Jediné, co potřebuje, je dostatek slunce a pravidelná péče.

Během sezóny si kromě slimáků hlídejte nezvané třásněnky, které rády sají šťávu z listů a mladých poupat, což posléze způsobuje jejich nehezkou deformaci. Dalším velkým strašákem je nebezpečný virus mozaiky. Ten se projevuje typickým žlutozeleným mramorováním, nápadně zkroucenými listy a celkovým zakrněním rostliny. Na virová onemocnění bohužel neexistuje účinný lék. Pokud zjistíte nákazu, musíte celou rostlinu i s hlízou okamžitě vykopat a bezpečně zlikvidovat (rozhodně nevhazovat do kompostu), aby se zákeřná nemoc nepředala dál.

Hladoví slimáci jsou pro jiřiny obrovským nebezpečím, a to obzvláště na jaře, kdy rostliny teprve raší ze země. Čerstvé a křehké výhony dokážou přes noc doslova zlikvidovat. Základem je včasný a pravidelný ruční sběr, ideálně večer nebo brzy ráno po dešti. Velmi účinné je také nasypat kolem rašících hlíz ekologické granule Ferramol.

Jiřiny (Dahlia) nepatří mezi vysoce a smrtelně toxické rostliny, ale pro psy a kočky přesto představují určité zdravotní riziko. Konzumace listů nebo samotných zemitých hlíz může u domácích zvířat vyvolat mírné až střední zažívací potíže, zvracení nebo podráždění pokožky při kontaktu se šťávou z rostliny. Z preventivních důvodů proto doporučujeme sázet hlízy do míst, kam vaši zvědaví mazlíčci nemají volný přístup.

Díky své výrazné a velmi syté cihlově oranžové barvě a výšce přes jeden metr vypadá naprosto úchvatně zejména v zadní části slunných trvalkových záhonů. Skvěle a přirozeně vynikne po boku jemných okrasných travin, vysokých aster, vzdušných modrofialových sporýšů (Verbena bonariensis) nebo pestrobarevných cínií a krásenek. Její teplé terakotové květy vytvářejí perfektní hřejivý podzimní kontrast s temně vínovými nebo fialovými květy okolních rostlin.

Rozhodně ano. U jiřin stoprocentně platí jedno velmi jednoduché pravidlo: čím více je stříháte, tím více dalších nových květů rostlina bleskově vyprodukuje. Nikdy proto nenechávejte staré květy na stoncích zaschnout. Rostlina by okamžitě začala tvořit semena, což by ji zbytečně a silně vysilovalo na úkor nasazování nových poupat. Pravidelný řez udržuje jiřinu v plné kondici a kráse až do pozdního podzimu.

Tato odrůda je svými rovnými stonky k řezu přímo stvořená. Květy ale řežte výhradně ve chvíli, kdy jsou už ze tří čtvrtin nakvetlé a jejich zadní okvětní lístky jsou na dotek pevné a nezavadlé – po uříznutí se totiž ve váze už více nerozvinou. Zásadním trikem profesionálních pěstitelů je ihned po sklizni namočit konce stonků na dlouhých 15 minut do horké vody (70–80 °C). Tento prudký teplotní šok spolehlivě prodlouží životnost kytice ve váze na zhruba jeden celý týden.

Nejčastější příčinou tohoto problému je nadbytek dusíku v půdě. Pokud jiřinu po celou sezónu hnojíte silně dusíkatým hnojivem, vytvoří obrovské množství krásné zelené hmoty a dlouhých stonků, ale nezbude jí energie a správné živiny na tvorbu květů. Před začátkem léta je nutné včas přejít na hnojivo s převahou draslíku a fosforu. Dalším důvodem může být nedostatek přímého slunce na stanovišti nebo opomenuté zaštipování mladé rostlinky na začátku růstu.

Jiřiny doslova milují slunce. Vyberte jim proto na zahradě plně slunné stanoviště, kde budou zároveň mírně chráněné před silným větrem. Půda by měla být především výživná, humózní a dobře propustná. Ve stínu nebo v těžké jílovité a přemokřené zemině by rostliny chřadly, vytahovaly by se do výšky za světlem a tvořily by jen naprosté minimum květů.

Jsou dva nejjednodušší způsoby, jak jiřiny množit:

Dělení hlíz
Na jaře, před výsadbou, můžete starší, velké trsy hlíz rozdělit a tím jiřiny namnožit. Každý oddělený kus hlízy musí mít tzv. krček s očkem (pupenem), ze kterého vyroste nová rostlina. Samotná „brambora“ bez očka nevyklíčí. Řezné rány nechte zaschnout nebo je ošetřete dřevěným uhlím proti hnilobě.

Řízkování
V únoru-březnu lehce zavrtejte hlízy jiřin na substrát a dejte je na světlé, teplé místo (20+ °C). Počítejte, že může několik týdnů trvat, než se hlíza probere k životu, u každého druhu je to jiné, ale obecně platí 4-6 týdnů. Substrát udržujte mírně vlhký, ale ne přemokřený. Jakmile výhony narostou do délky 5-8 cm a mají alespoň dva páry pravých listů, jsou připravené. Ostrým, čistým nožem odřízněte výhon. Spodní listy z řízku odstraňte (nechte jen horní pár). Konec řízku namočte do práškového stimulátoru zakořeňování. Zapíchněte řízek do sadbovače, nebo do květináčku s lehkým substrátem. Řízky je nutné pravidelně rosit, aby zakořenily.