Cickafark Lachsschönheit

Pokud se stonky kroutí, jsou příliš dlouhé a lehají si na zem, je to známka toho, že rostlina má buď málo slunce, nebo příliš mnoho živin/vody. Řebříček je rostlina do nepohody – přesaďte jej na slunnější, sušší místo s chudší půdou a bude kompaktnější a pevnější.

Řebříček je poměrně odolný, ale mohou se vyskytnout dva problémy:

1. Padlí (bílí povlak na listech): Objevuje se, pokud je rostlina ve stínu, v přílišné vlhkosti nebo jsou trsy moc husté a neproudí mezi nimi vzduch.
2. Mšice: Občas mohou napadnout mladé výhonky. Většinou stačí opláchnout proudem vody nebo použít přírodní postřik.

Řebříček je velmi nenáročná trvalka:

• Zálivka: Po zakořenění zalévejte pouze v období dlouhotrvajícího sucha. Nadměrná vlhkost mu škodí více než sucho.
• Hnojení: Není nutné, a dokonce ani žádoucí. V příliš výživné půdě nebo při přehnojení dusíkem rostlina vytahuje do výšky, stonky jsou slabé a mohou se lámat či poléhat. Bohatě mu stačí běžná zahradní zemina.

Ano, Achillea millefolium je plně mrazuvzdorná trvalka (až do -40 °C), která v našich podmínkách přezimuje bez problémů.

• Zazimování: Není potřeba žádná speciální ochrana. Suché stonky můžete nechat přes zimu jako úkryt pro hmyz a ozdobu zahrady, nebo je seříznout na podzim. Na jaře stačí odstranit staré zbytky rostlin a řebříček znovu obrazí.

Ano, je to vynikající rostlina pro floristy. Do vázy vydrží až 10 dní.

• Kdy sklízet: Květy stříhejte, když jsou plně otevřené (na rozdíl od jiných květin, které se řežou v poupatech), aby neuvadly.
• Sušení: Tento kultivar se skvěle hodí i do suchých vazeb, protože si dobře drží tvar i část barvy.

Sazenice řebříčku můžete vysazovat na jaře (duben až květen), jakmile pomine nebezpečí silných mrazů, nebo na podzim (září až říjen), aby stihly zakořenit před zimou. Pokud máte sazenice v kontejneru, lze je sázet v průběhu celé sezóny, ale v horkém létě je nutná zvýšená péče o zálivku během zakořeňování.

Řebříček obecný se rozrůstá podzemními výběžky (oddenky). Kultivar 'Lachsschönheit' je o něco umírněnější než divoká forma, ale stále má tendenci se rozšiřovat. V běžném záhoně je snadno udržitelný – stačí jednou za čas rýčem 'odseknout' části, které rostou tam, kam nechcete.

Díky svému přírodnímu vzhledu se skvěle hodí do 'prérijních' a venkovských záhonů. Krásně vypadá v kombinaci s:

• Okrasnými travami (např. kavyly, dochan).
• Třapatkovkami (Echinacea).
• Šalvějí (Salvia nemorosa) a perovskií.
• Její plochá květenství tvoří krásný kontrast ke svislým klasům rozrazilů (Veronica) nebo upholínů (Liatris).

Řebříček je milovník slunce. Vyberte mu plně osluněné stanoviště. Co se týče půdy, platí pravidlo: čím chudší, tím lepší.

• Ideální půda: Propustná, hlinitopísčitá až štěrkovitá, sušší.
• Nevhodná půda: Těžká, jílovitá a přemokřená (zde by kořeny hnily).

Pokud máte na zahradě těžkou půdu, doporučujeme při výsadbě přimíchat do jámy písek nebo drobný štěrk pro lepší drenáž.

Pokud jste sazenici zakoupili brzy na jaře a byla pěstována ve skleníku, je třeba ji otužovat. První týden ji dávejte ven jen přes den na stinné místo a na noc ji schovejte. Po výsadbě do záhonu rostlinu pravidelně zalévejte (cca 2–3 týdny), dokud neprokoření. Jakmile se 'chytne', zálivku omezte – dospělý řebříček je velmi tolerantní k suchu.

Řebříček roste trsovitě a časem může střed trsu 'vyholovat' nebo slaběji kvést. Doporučujeme rostlinu každé 3 až 4 roky zmladit dělením.

• Kdy: Nejlépe na jaře (duben) nebo na podzim.
• Jak: Vykopejte celý trs, rýčem ho rozdělte na menší části (každá musí mít kořeny a výhonky) a ty znovu vysaďte. Tím získáte nové sazenice zdarma.

Pro lidi není řebříček jedovatý, ale u citlivých osob může kontakt s listovou šťávou na slunci vyvolat alergickou kožní reakci (fotodermatitidu). Při práci s ním doporučujeme rukavice.

Pro domácí zvířata (psi, kočky, koně) je řebříček považován za mírně toxický, pokud ho sežerou ve velkém množství (může způsobit zvracení, průjem nebo nadměrné slinění), ale zvířata se mu kvůli hořké chuti obvykle vyhýbají.

Rozhodně ano! Jakmile první vlna květů začne odkvétat a hnědnout, seřízněte celé stonky až nízko k zemi (těsně nad listovou růžici).

• Podpoříte tím tvorbu nových poupat.
• Rostlina často vykvete podruhé na konci léta nebo na podzim.
• Zabráníte tím i nechtěnému vysemenění po zahradě.

I když se jedná o vyšlechtěný okrasný kultivar Achillea millefolium (což je léčivka), primárně je určen pro okrasu. Jeho listy jsou jedlé (mají nahořklou chuť) a lze je v malém množství použít do salátů. Nicméně pro sběr bylin a čajů se doporučuje spíše původní, divoká forma s bílými květy, která má vyšší obsah účinných látek.

To je jedna z nejkrásnějších vlastností kultivaru Lachsschönheit. Květy přirozeně mění barvu v průběhu kvetení. Začínají jako sytě lososově růžové a postupně, jak stárnou a jsou vystaveny slunci, blednou do jemných meruňkových tónů až po krémově bílou. Na jedné rostlině tak často uvidíte celou paletu těchto barev najednou.