Díszcsorba Floristan Violett

Šuškarda pochází ze severoamerických prérií, a proto naprosto miluje plné slunce. Vyberte jí místo, kam sluneční paprsky dopadají většinu dne.

Zvládne sice i mírný polostín, ale na plném slunci mnohem bohatěji pokvete, bude celkově vitálnější a její stonky zůstanou dokonale pevné.

Zásadní je pro ni dobře propustná, humózní půda. Výborně se jí daří v hlinitopísčité zahradní zemině, která nezadržuje přebytečnou vodu. Toleruje i sušší půdy.

Naopak těžké, jílovité a trvale zamokřené půdy jsou pro šuškardu nevhodné, protože v nich mohou její podzemní hlízy velmi snadno uhnívat.

Vůbec ne! Tato trvalka je extrémně mrazuvzdorná a bez potíží odolá teplotám spadajícím až k -34 °C. Není tedy nutná vůbec žádná zimní přikrývka z chvojí nebo listí.

Jediné, co jí přes zimu opravdu škodí, je stojatá voda, proto je od samého začátku naprosto klíčová vhodná propustná půda.

Rostlina vyžaduje střední zálivku. Krátce po výsadbě, než sazenice plně zakoření, ji zalévejte pravidelně.

Jakmile se ale na stanovišti spolehlivě usadí, stává se velmi odolnou vůči suchu. V běžném roce si tak bez potíží vystačí s dešťovými srážkami, mírně přilepšit byste jí měli jen během dlouhotrvajícího letního sucha a tropických veder.

Není to nutné. Stonky šuškardy jsou přirozeně dostatečně pevné a robustní.A tak nepotřebují žádné opěrné tyče nebo umělé vyvazování. Krásně drží svůj vertikální tvar dokonce i ve větru nebo během silnějších letních dešťů.

Ideální spon pro šuškardu je 25 cm mezi jednotlivými rostlinami.

Pokud plánujete plošnou výsadbu, doporučujeme vysadit zhruba 9 až 12 sazenic na metr čtvereční. Tento rozestup jim poskytne dostatek prostoru pro zdravý růst, ale zároveň brzy vytvoří krásný, zapojený porost, ve kterém se nedaří plevelům.

Nemusíte mít sebemenší obavy. Šuškarda není jedovatá ani toxická pro lidi a zcela bezpečná je i pro psy, kočky a jiná domácí zvířata.

Ačkoliv se nejedná o bylinku nebo plodinu určenou k jakékoliv konzumaci, pokud si na ní zvědavé dítě nebo váš domácí mazlíček náhodou smlsne, nehrozí jim naprosto žádné zdravotní nebezpečí.

Zimní efekt znamená, že rostlina zůstává v záhonu dekorativní i dlouhé měsíce po svém odkvetení. Stonky šuškardy s uschlými klasy proto doporučujeme nestříhat hned na podzim, ale ponechat je nedotčené na svém místě.

Když na ně v zimě napadne jemný sníh nebo namrzne jinovatka, vytvoří v jinak prázdné zahradě nádhernou vertikální strukturu a zimní podívanou.

Ano, šuškarda je doslova magnetem pro hmyz. Během jejího dlouhého kvetení (červenec až září) se kolem ní neustále budou rojit včely, čmeláci i různé druhy pestrobarevných motýlů. Představuje tak naprosto ideální a navíc bezstarostnou volbu do přírodních a ekologických zahrad.

Nádherná květenství se objevují uprostřed léta – od července až do září.

Rostlina je unikátní zejména tím, jak rozkvétá. Zatímco drtivá většina klasnatých rostlin začíná rozkvétat zespodu nahoru, šuškarda otevírá své květy překvapivě odshora dolů. Tento zajímavý jev jí vysloužil krásný lidový název „shorakvět“.

Nejlepší a nejspolehlivější způsob, jak si šuškardu snadno namnožit nebo po mnoha letech omladit, je dělení starších trsů.

K dělení by mělo dojít ideálně brzy na jaře, ještě dříve, než začne rostlina naplno rašit. Opatrně vyryjte celý trs a shluky hlíz rozdělte ostrým nástrojem tak, aby každá oddělená část měla alespoň jedno životaschopné očko.

Velkou výhodou šuškardy je fakt, že netrpí na žádné běžné choroby. Listy i stonky bývají krásně zdravé a s jejím pěstováním si poradí i úplný začátečník.

Pozor si ale musíte dát na hraboše polního. Těmto drobným hlodavcům bohužel chutnají dužnaté hlízy rostliny a dokážou ji zničit zespodu. Pokud s nimi na zahradě bojujete, doporučujeme při výsadbě použít ochranné pletivové košíčky.

Rozhodně! Šuškarda je skvělá k řezu. Její neokoukaný vertikální tvar a zářivá barva nádherně oživí každou letní kytici.

Ve váze navíc vydrží velmi dlouho svěží. Na rozdíl od jiných kultivarů ale u tohoto není vhodné její dlouhé květy sušit, proto si její úžasnou krásu užívejte ideálně začerstva.

Nejčastějším důvodem zimního úhynu u šuškardy překvapivě není mráz (zvládne až -34 °C), ale nechtěné přemokření. Pokud byla sazenice zasazena v těžké, nepropustné půdě, která v zimě nadměrně zadržuje vodu, její hlízy v chladu jednoduše uhnijí.

Dalším běžným důvodem bývá to, že hlízy přes zimu objevili hraboši a posloužily jim jako vydatná potrava.

Sazenici od nás obdržíte již zakořeněnou v květináči. Jakmile vám dorazí, doporučujeme ji co nejdříve přesadit přímo na záhon.

Vyberte jí slunné místo a před samotnou výsadbou rostlinu dobře zalijte. Pokud nemůžete sázet ihned, umístěte ji venku na světlé místo a udržujte substrát mírně vlhký.